Online časopis

A žili spolu šťastně až na věky. V dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci. Takhle nějak Vaše manželství před lety začínalo. Pravděpodobně nikdo, kdo právě uzavřel sňatek, neuvažuje o tom, že jeho manželství jednou skončí. Přesto se lidé rozvádějí. Nebudu zde zkoumat proč, důvodů je spousta, ať se někomu zdají vážné či banální. Ostatně, jestli se manželství rozvádí z pádných důvodů či nikoliv je jen náhled okolí, proč se dva doopravdy rozvádějí, vědí vždy jen oni a informace pouštěné jedním či druhým partnerem "do světa" nemusejí být vždy pravdivé. Tématem tohoto článku bude, jak pomoci vyrovnat se s rozvodem těm nejzranitelnějším, těm, kteří za něj opravdu nemohou a přitom se jich bytostně dotýká. Dětem.

Rozvod. Životní rozhodnutí, které se týká dvou lidí. Ať s návrhem na rozvod přišel kterýkoliv z partnerů, je rozvod bezesporu jednou z nejstresovějších záležitostí v životě a to i pro toho, kdo rozvod inicioval. Jak už jsem psala na začátku, důvody pro tak vážné rozhodnutí mohou být jakékoliv, někde se mohou sčítat jednotlivosti po celá dlouhá léta, až jeden z partnerů řekne: ,,Ne, takhle už dál žít nechci". Věřte tomu nebo ne, říct druhému ,,Chci se s tebou rozvést" není věc, která se zrodí v hlavě z hodiny na hodinu, ba ani z měsíce na měsíc. Jsou to často dlouhá období vnitřního boje, snahy žít dál, tak aby se moje ,,už takhle dál nemůžu" nedotklo nikoho dalšího. Ale ono se dotkne a vy to víte bohužel až moc dobře. Slyšet větu ,,Chci se s tebou rozvést" je pro opouštěného partnera často opravdový šok. I když přiznejme si, jen opravdový ignorant si nevšimne, že jeho manželství není funkční, že partner není spokojený, či se trápí. Zase tak moc nečekaná ta věta mnohdy není, spíše přijde šok z toho, že se to opravdu děje, že ten druhý už nechce žít v podstatě nefunkčním svazku. Ať už jste v šoku, cítíte se zrazení, opuštění, ublížení nebo jste v roli toho, kdo se rozhodl manželství ukončit, mějte vždy na paměti, že vaše děti za nic nemohou.

Do této chvíle jste jim byli domovem, jistotou, stabilitou, tím co potřebují ve svém životě a ke svému zdravému vývoji nejvíce. Rodiči. Nepřestávejte tedy býti rodiči ani ve chvíli kdy se rozvádíte. To je jediná cesta, jak mohou vaše děti rozvod zvládnout bez újmy.

Když padla věta o rozvodu v mém prvním manželství, zásadní věc, na které jsme se s tehdejším manželem dohodli okamžitě, i přes velkou emotivnost celého rozhovoru o rozvodu, bylo že se musí co nejméně dotknout našich dětí. Protože nejsme jenom my dva, ti kterým manželství nevyšlo, protože jsou tu děti, které jsme do toho manželství přivedli a které mají právo mít milující rodiče. Další věcí, na které jsme se jednomyslně shodli bylo, že nikomu z okolí do našeho rozvodu a jeho důvodů absolutně nic není. A tato dvě rozhodnutí jsme se snažili pečlivě dodržet. Důvody jsou jednoduché. Ať jste v pozici toho, kdo partnera opouští nebo jste partnerem opouštěni, vždy si uvědomte, že na rozvodu nesete svůj podíl oba. Vám oběma manželství nevyšlo. Vy oba jste dělali chyby, které jste se buď nesnažili nebo nechtěli napravit. Jakmile budete ve své ublíženosti šířit pomluvy, či dokonce lži, o svém partnerovi po okolí věřte, že se brzy dostanou k vašim dětem. To nechcete. Chcete, aby vaše děti celou situaci zvládly co nejlépe. Boříte jim svět, který znají, narušujete jistotu a stabilitu. Zvykáte je pravděpodobně na život ve dvou domovech. Pokud chcete, aby dětem zůstali zachováni oba rodiče jako podpora a stabilita, nedopustíte aby jejich otce či matku kdokoliv v jejich očích snižoval. Chyby napáchané v partnerství se nesmí dotknout dětí. Je třeba velmi pečlivě oddělovat vztah dětí a rodičů a rodičů mezi sebou.

Poměrně dlouhou dobu byl v médiích propíraný rozchod Angeliny Jolie a Brada Pitta. Poměrně dlouhou dobu se k němu ani jeden z nich nevyjadřoval. Později prohlásila Angelina - matky brečí v koupelně. Ano. Nevtahujte svoje děti do vašeho rozvodu citovými výlevy, které nemohou zvládnout. Vyplačte se na rameni kamarádce, ale nedělejte si takovou kamarádku z vlastní dcery. Vy jí tím nepomáháte, ničíte její vztah k otci. Co se asi odehrává v hlavě děvčete, které najednou slyší, že ten úžasný táta, který ji nosil na rukou, hrál s ní všechny ty praštěné holčičí hry, vyprávěl jí pohádky, prostě ji miloval, že ten táta je zlý? Proč je zlý? Protože nemiluje vás? Protože vám dvěma to nevyšlo, tak proto chcete vidět i dceru zničenou nenávistí, se kterou se sama nedokážete vyrovnat? Nebo opačně. Odešla jste od manžela, procházíte těžkým obdobím a váš pubertální syn tak moc připomíná svého otce a vytáčí vás doběla svým rýpáním? Jako milující matka nikdy nepoužijete třeba větu "bože, jsi celý táta! Přesně tak arogantní a sebestředný, proto jsem se s ním rozvedla!" Ale mluvíte o tom tátovi, který se synem hrál fotbal, vozil ho na všechny zápasy, umí přivrtat poličku i postavit kurník, nahodit zeď a dělá s ním všechny ty chlapský blbosti, na které vy ,,nemáte nervy". Vaše děti tohle nezvládnou. Berete jim mužský vzor, autoritu a jistotu, které ve svém životě potřebují.  Nijak jim tím nepomůžete, pouze si sami vybíjíte svou zlost a bezmoc. A co hůře. Následky si ponesou celý život. Z mých osobních zkušeností jsou to často bohužel častěji právě matky, ty oslavované nositelky života, které svým dětem ubližují kvůli svému egu, či osobní nevyzrálosti. A přesně tohle jsme s otcem mých dětí nechtěli. Ať se to našim miláčkům líbí nebo ne, stojíme jako rodiče vedle sebe, nikdo z nás není víc ani míň. Kdysi dávno jsem byla u známých svědkem toho jak patnáctiletá dcera vyjela na svého otce, protože jí nechtěl vyhovět. Co to bylo už dávno nevím, ovšem věta oné matky mi zůstala v hlavě dodnes. Řekla že si otec za chování dcery může sám. Možná ano, možná ne. Ovšem i jako bývalá manželka, pokud bych slyšela, že moje dítě si dovolí zvednout hlas na svého otce, byla bych první komu by vyletěla ruka k pohlavku.

Opakuji. Vaše děti ke zvládnutí rozvodu rodičů a k tomu, aby měly pevnou půdu pod nohami a mohly dál zdravě dospívat potřebují vědět, že je milujete a že i když jste se rozvedli, stále jste jejich rodiče. Stačí, že už nejste neustále spolu, že se musí rozhodnout s kým stráví víkend, že mámě nebo tátovi zrovna můžou jen zavolat, když je něco trápí a ne jen zajít do vedlejšího pokoje. Netrapte svoje děti tím, že budete v jejich očích očerňovat druhého rodiče a nedopusťte ani, aby vaše okolí mluvilo o druhém rodiči zle. Rozvod je čistě vaše věc a nemusí děti bolet víc, než je nutné. Ať se rozcházíte proto, že jeden z partnerů je gambler, alkoholik, notorický sukničkář nebo jste si prostě "jen" přestali rozumět a nedokážete dál pokračovat společnou cestou. Pro děti je velmi náročné se s novou situací vyrovnat, tak jim v tom pomozte a nestěžujte jim proces adaptace na nový způsob rodinného života. Nespoutávejte je okovy nenávisti a dejte jim svobodu najít na nové situaci také pozitiva. Jednou se vám takový přístup bohatě vrátí tím, že z vašich dětí vyrostou vyrovnaní lidé.