Přiznávám hned v úvodu, že se nijak zvlášť o politiku nezajímám. Nicméně i mne vždy pohltí atmosféra dní, těsně před tím, než vypukne volba hlavy naší země. Pan prezident. Nejvyšší reprezentant svého lidu, hlava téměř pomazaná. To je v mých očích člověk, který by měl zastávat funkci prezidenta České republiky. Člověk moudrý, uvědomělý, zralý, vzdělaný, silný, zdravý, respekt a úctu budící.

V uplynulých měsících jsme mohli sledovat spoustu důstojných i spíše divadelních představení, diskuzí, debat a duelů. Víme i to, co kdo z nich snídá a jestli vůbec, víme jaké je jejich náboženské přesvědčení, víme jaké mají rodinné zázemí a známe jejich dosavadní životní cesty. Víme, co na kandidaturu svých mužů říkají jejich manželky a jak jsou ony připravené na roli první dámy země.

Celé týmy lidí pracovaly měsíce na tom, aby pomohly kandidátům na post prezidenta, ukázat se v tom nejlepším světle. Podařilo se jim to? Budeme volit na základě zdařilejších či méně zdařilých kampaní nebo se necháme vést tím, co národ skutečně potřebuje? Bude stát v čele naší země člověk, za kterého se český lid nebude stydět a jeho volební období nebudou provázet snahy davů dát najevo nelibost s tím, kdo je naším prezidentem?

Moc si přeji, aby člověk, který bude po příštích pět let uchovávat pečetidlo státní pečeti a jeden z klíčů od dveří v kapli sv. Václava, vedoucích ke korunovačním klenotům, aby člověk, který pronese slova „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“, aby to byl člověk, kterého bude český národ ctít.