Máte někdy pocit, že jestli ještě trošku zrychlíte tempo, potkáte jednoho dne sami sebe? Připadá vám, že sotva jste se probudili, je tu noc a za chvíli bude znovu zvonit budík, připomínající, že je čas na další kolečko spěchu, stresu a povinností? Díváte se ráno do zrcadla a místo odpočatého člověka, těšícího se na nový den, vidíte uštvanou tvář někoho, kdo jede  rychlíkem bez brzdy? Jste unavení i po prodlouženém víkendu či dovolené? Máte pocit, že úkoly se vrství jeden za druhým, rostou a větví se? Jsou tyto a podobné pocity vašimi společníky už několik týdnů, měsíců či dokonce let? Pokud odpovídáte s povzdechem ano, pak je nejvyšší čas zpomalit.

Jak? Jednoduše. Jako první krok zatáhněte za záchrannou brzdu toho rychlíku, ve kterém se řítíte životem a úplně zastavte. Na chvíli. Na hodinu. Na den. Cože, co říkáte? Že na zastavení nemáte čas? Že musíte to a ono a musíte…….

Dobře, v tom případě ani nečtěte dál a počkejte, až za tu brzdu zatáhne vaše tělo. Zvláštní, viďte. Když jste naposledy leželi s horečkou a polykali antibiotika nebo bezmocně leželi se zaseknutými zády a nemohli se hnout, či s něčím ještě závažnějším, nemuseli jste vůbec nic, jen se uzdravit. A zatímco jste byli vyřazení z běžného stavu použitelnosti, stalo se něco? Přestal se točit svět? Zkrachoval váš zaměstnavatel? Trpěli vaši blízcí nějakým závažným nedostatkem? Jestli jste dočetli až sem, pojďme se zkusit společně podívat na to, co s tím vaším shonem, stresem a nespokojeností můžete reálně udělat.

Relaxujte.

Dopřejte si čas jen pro sebe, takový čas, který vás nabije pozitivní energií a chutí jít dál. Ať je to hodinová koupel, běhání, sledování oblíbeného filmu, procházka, meditace nebo jen obyčejné válení se na gauči se sluchátky v uších. Neříkejte, že nemůžete. Relaxovat je totiž jedna z věcí, které opravdu musíte. Stejně jako dýchat. Nebo snad chcete tvrdit, že odpočívat nepotřebujete? Z čeho jste tedy potom unavení?

Naučte se říkat NE.

Naučte se určit, co opravdu musíte, co je důležité a co děláte jen proto, že je to důležité pro někoho jiného. Ano jistě, všichni chceme dělat radost svým blízkým, chceme, aby byli šťastní a spokojení, ale nesmí to být na náš úkor. Pokud jim na vás také záleží, jistě vaše NE pochopí.

Naučte se říkat NE i v práci.

Naučte se delegovat úkoly, požádat o pomoc. Pokud šéf ví, že nejste lenoch a jste ve své práci dobrý, vyjde vaší žádosti vstříc. Je-li ovšem váš šéf ignorant, který jen bezohledně přetěžuje členy týmu, pak je cesta  jen jedna. Najít si nového šéfa.

Nedělejte dvě a více věcí najednou.

Multitasking opravdu zvládá jen velmi malé procento lidí. Většina naopak, při snaze věnovat se více než jedné záležitosti v jednu chvíli, ztrácí schopnost koncentrace a vlastně nic neudělá pořádně a efektivně. Nebo si snad například při milování v duchu připravujete podklady pro zítřejší poradu? Fakt? Inu, tak to asi obojí potom stojí za houby. A tak je to se vším.

Nedělejte to, co skutečně nechcete.

Nebo alespoň ne příliš často. Už jen pocit, že se vám něco dělat nechce, značí, že to dělat nepotřebujete. Schválně si zkuste spočítat, kolik času vám takové zbytečné záležitosti ubraly v uplynulém týdnu či měsíci. Budete nejspíš překvapeni. A teď si představte, že jste ten čas mohli, namísto zbytečností, věnovat tomu, co opravdu chcete a co vám přináší radost. A pak, znáte to rčení - stokrát nic, umořilo i vola!

Dočetli jste článek až sem? Zamýšlíte se nad jednotlivými body a přemýšlíte, jak je aplikovat na vaši konkrétní situaci? Nebo si alespoň říkáte, že na těch slovech něco bude? Gratuluji. Jste na nejlepší cestě stát se skutečně vnitřně svobodným člověkem, který plně využívá čas, jenž mu byl na této planetě a v této době darován. Jistě chápete, že výše uvedené je jen základem pro plnohodnotný způsob života, že na cestě za spokojeností a štěstím se toho budete muset naučit mnohem více. Ale je to základ. A vy to uvnitř sebe víte. Zkuste se tedy pár týdnů řídit výše uvedenými základními radami a uvidíte, že výsledky se dostaví velmi záhy. Odpočinutí a nezatížení zbytečnostmi, nakonec zjistíte, že zvládnete víc, než když jste měli pocit, že ten svůj vlak přibrzdit nesmíte. Ověřeno vlastní zkušeností.

Pro vás, kteří jste článek dočetli až sem a na moje rady odpovídáte v duchu slovy “to nejde”, mám pár otázek. Kdy to půjde? Kdy se naučíte zpomalit a žít? Až budete ležet na oddělení JIP po infarktu nebo až vám bude do žíly kapat umělá výživa a sestra měnit plenky? Pak už budete mít čas zpomalit, zamyslet se a říci si - v příštím životě to udělám jinak? Drsné? Pravda není drsná, pravda je prostě jen pravda. A psychosomatické potíže nejsou jen babské povídačky.

Ano, v životě každého z nás jsou období, kdy je potřeba tak trošku zapřít sám sebe a jet tím zběsilým rychlíkem, ale dejte si pozor, ať vás nedoveze až na konečnou. Podívejte se na oblohu a položte si otázku - co se stane, když zatáhnu za brzdu?